Jak na vzpomínky?
V posledních letech jsme všichni zavaleni tisíci fotek, které se nám neuvěřitelnou rychlostí hromadí v telefonu, počítači, tabletu, na externích discích, zkrátka všude, kde je to jen trochu možné. Občas si říkám, zlatá doba filmů do fotoaparátu, každou fotku jsme vážili, každou jsme měli pěkně vyvolanou a na očích, každá pro nás byla malým pokladem. No, jinak už to nebude, žijeme v digitálním věku. Jak si s tím poradit?
Tady je pár mých nápadů 😉
K uchování našich vzpomínek mám několik důvodů - odjakživa mám ráda klasickou, papírovou fotografii. Ruku na srdce, do fotoalba v knihovně se určitě podíváte častěji než do XY souboru v notebooku (nebo na externím disku, kam všechny fotky zálohuju). Navíc klasická fotografie má zkrátka své kouzlo...až ji vytáhnete za dvacet, třicet, čtyřicet let, budete si ji s nadšením (a láskyplnou slzou v oku) prohlížet nejen vy, ale i vaše děti a vnoučata. Tuhle sílu podle mě fotka v digitální podobě nikdy mít nebude.
To by byl první, nejpádnější důvod.
Ten druhý bych nazvala informativní. Ráda si zapisuju, kde všude jsme byli, co jsme viděli, co jsme zažili. Jednak pro ty zážitky samotné, jednak pro vyprávění rodině nebo kamarádům a jednak proto, že paměť je kolikrát lump a potřebuje trochu postrčit.
Když už mám PROČ?, pustím se ještě do JAK?
Minimálně jednou za půl roku sednu k počítači, všechny fotky zkopíruju z telefonu (na který v naprosté většině případů fotím), rozdělím do složek (nejčastěji podle měsíce a roku pořízení, ale své speciální složky mají dovolené, prodloužené víkendy a jiné delší akce) a pak nastává nejzdlouhavější část procesu - všechny fotky projít a vybrat ty, které nechám vyvolat. Někdy to jde samo, někdy si jeden měsíc prohlížím pořád kolem dokola a nevím kudy z toho ven, nakonec vyvolám neuvěřitelné množství fotek, na kterých mají děti své úsměvy na sto způsobů (neumím se rozhodnout, který je nejroztomilejší), za tohle své počínání zaplatím ve fotolabu hříšné peníze 😅 a říkám si, že příště, příště to musím zvládnout líp.
Po pár probdělých večerech (skoro nocích) a pár dnech čekání mám v ruce slušný balíček fotek.
Co s ním?
Klasické fotoalbum s připravenými okénky je nejrychlejší varianta a často po ní také sáhnu. V tom případě ale vybírám taková alba, která nabízejí možnost popisek.
Pro fotky z výletů teď začíná být na trhu několikero předem připravených knížek, do kterých můžete kromě fotek připsat také vaše zážitky, do jednotlivých kolonek vepsat kde jste byli, kdy, s kým, za jakého počasí, kolik kilometrů jste ušli atd.
Já mám zatím knížky Naše výlety (od společnosti Familium) a Výletní kronika (od společnosti Perkman). Sem ukládám postupně všechny rodinné výlety a představuju si při tom, jak budou jednou kluci nadšeně listovat jejich stránkami a zjišťovat, kde všude jako malí byli.
Tak schválně, jestli se to vyplní 😍
No a moje královna uchovávání vzpomínek je scrapbooking. Používám ho pro alba z dovolených. V praxi to vypadá tak, že vyberu nějaké listové velkoformátové fotoalbum - fotky se sem vlepují, případně strkají do fotorůžků, a nabízí tak prostředí pro rozvoj mého kreativního já 😊. Fotky vlepuju, doplňuju všemožnými popisky, zaznamenávám speciální zážitky a celé dílo nakonec zdobím materiály pro scrapbooking. Ty nakupuju převážně u společnosti Papero amo a Lepikaro. Vyberete si tu z obrovského množství tématických samolepkových archů, barevných papírů, textů a dalších ozdob.
Když chci ve fotoalbu šetřit místo (nebo šetřit korunky v peněžence 😅) vytvářím koláže. Jedna koláž jeden výlet. Jedna koláž jeden zážitek. A tak podobně. Koláže tvořím velmi často, na mobilu mám aplikaci přímo k tomu určenou (používám BeFunky, ale najdete spoustu dalších), takže hned jak je volná chvíle, snažím se koláže udělat (zpětně už mi to tak dobře nejde).
Někdy se vrhnu i do tvorby fotoknihy - z dovolené nebo některého z rodinných focení. Ale není to pro mě to "wow". Já si ráda sáhnu na fotku samotnou, ne na její obraz v knize. Spoustu příznivců určitě fotoknihy mají. Taky nabízí nepřeberné množství grafických šablon a různorodých variant, taky je to činnost kreativní, ale...asi mám zkrátka ráda ve svém životě i něco mimo obrazovku počítače.
A to je vlastně vše 😊